Nový film, nová technologie

Kozí příběh se sýrem má tři velké české aspekty –originální výtvarnou stránku, pohádky, do nichž je film zasazen, a překvapivě i novou technologii pocházející z Česka. Film Kozí příběh: Pověsti staré Prahy byl vytvořen ve své době špičkovou technologií, od té doby ovšem uplynuly čtyři roky, což je v digitálním světě hodně dlouhá doba. Nároky, kladené na vizuální zážitek z animovaného filmu, se stále zvyšují, velmi rozmanité jsou i kulisy pohádkového světa, kde se nový příběh prostořeké Kozy odehrává.

Speciálně pro film Kozí příběh se sýrem proto Art And Animation studio vyvinulo nový renderovací program FurryBall. Právě ten je určen k přeměně hrubé počítačové 3d sítě bez barev ( hrubých modelů ) do finálního obrazu se všemi detaily, světly, texturami a atmosférou. A právě díky němu se práce animátorů výrazně zrychlila. Dříve nám jedno okénko trvalo 20 až 40 minut na opravdu silném počítači. Museli jsme proto mít až 15 počítačů v renderfarmě. Ve spolupráci s programátory z ČVUT jsme vyvinuli program, který dokáže udělat obrázek v daleko lepší kvalitě za desetinu času. Dvě filmová okénka nám teď trvaly nějakých 3 – 10 minut,", říká režisér.

Program FurryBall stihl ještě před premiérou udělat „díru do světa“. Pro svou potřebu ho testuje hollywoodské studio Disney, studio Halon Entertainment ho využívá k vizualizaci pokračování filmu Avatar a zájem o něj projevil také herní gigant Blizzard pro renderování filmových předělů do svých her. Dotek Kozího příběhu tak možná zaznamená i nový díl legendárního Diabla.

Ukázka z práce s programem FurryBall

24 x 60 x 83 x 2 = 239 040

Přestože podle Tománka je „film v podstatě hotový“, výsledné číslo rovnice je počet filmových oken, ze kterých se skládá Kozí příběh se sýrem a které bylo potřeba výrazně dotvořit a dokončit. 24 znamená počet filmových oken v jedné vteřině, 60 je počet vteřin v jedné minutě, 83 je minutová stopáž nového Kozího příběhu a číslo 2 znamená, že díky 3D stereoskopické verzi, vznikly de facto dva celovečerní filmy najednou, pro každé oko jeden.

Od této doby, kdy herci opustili studio, měl hlavní slovo sedmičlenný tým animátorů, který hrubou animaci postupně okno po okně přetvořil do finálního světa sýrového království. Některé záběry se upravovaly i sedmdesátkrát, než byli autoři plně spokojeni. „V případě 3D počítačové animace se ovšem neupravuje každé okénko zvlášť jako u klasického loutkového filmu. Řadu úprav si počítač pamatuje a automaticky používá, v tom je jeho veliká výhoda a hodně práce usnadní. Další věci jsou ale při počítačové animaci naopak náročnější, například pohyby chlupů, vlasů, šatů a podobně. Na jedné postavě je 80 animovatelných parametrů se speciálním ovladačem pro každý z nich. Třeba mimiky každé postavy se skládá z asi 30ti speciálně vymodelovaných fází obličeje,“, vysvětluje Tománek.

2 filmy v jednom

Kozí příběh se sýrem se skládá z 882 záběrů, animátoři si však museli poradit s dvojnásobným počtem. Koza totiž zamířila do světa 3D a díky stereoskopické trojrozměrné verzi vyráběli tvůrci v podstatě dva filmy – pro každé oko jeden. I proto byl vývoj softwaru FurryBall tak důležitý. Film bude vedle 3D verze uveden i v klasickém 2D. Drobnou zajímavostí je, že k 2D verzi se používá film určený pro levé oko.

Režisér Jan Tománek sice osobně není velkým fanouškem fenoménu 3D, zároveň si ale uvědomuje, že se mu nelze vyhnout, pokud má mezi filmy tohoto žánru hrát špičkovou ligu: "Samotné 3D už tolik netáhne a lidé nejdou do kina jenom proto, že je film prostorový. Ze 3D se v případě velkofilmů a animovaných filmů stal v podstatě standard jako dříve zvukový nebo barevný film. Je proto nutné takový standard dodržet a nabídnout divákům obě alternativy. Když ale nyní vidím finální výsledek v kině, tak to stálo určitě za to.“, vysvětluje Tománek, proč je nová Koza ve 3Dééééé.

Animátoři z celého světa

Přestože Kozí příběh se sýrem se odehrává ve světě českých pohádek, rozsáhlý tým animátorů byl ale mezinárodní a svou stopu v něm zanechali lidé z mnoha zemí. Během dvou let intenzívní práce na animaci a renderování se v něm vystřídalo dvanáct animátorů ze zahraničí – mimo jiné ze Spojených států, Velké Británie, Španělska, Bulharska či Indie. Důvod je prozaický: v České republice režisér nenašel dostatek odborníků, kteří by měli s animací tohoto druhu zkušenosti. Postupy, které ovládají čerství absolventi škol, jsou zastaralé, a s nejmodernějšími technologiemi se animátoři seznamují pouze jako samouci. „Je to začarovaný kruh: pokud tady vzniká málo animovaných filmů, nemůžou tu být dobří animátoři. A bez dobrých animátorů je zase těžké udělat skvělý animovaný film&ldquo, svěřil se Jan Tománek v rozhovoru pro MF DNES.

„Na place“ tedy nebyla nouze ani o veselé historky z natáčení. „Jednou třeba dorazil animátor ze Španělska, a až v Praze se ukázalo, že neumí vůbec anglicky. Naštěstí jsme měli zrovna ve studiu Portugalce, který mluvil španělsky. S ním jsme si tedy anglicky řekli, co je potřeba dělat, a on to překládal do španělštiny. Bylo to trochu jak u Cimrmana,“, směje se s odstupem Tománek.